S Čínou na věčné časy

25.2.2016
Patolízalství a ohnutý hřbet v devótním očekávání. To je charakteristika místní ČSSD a ANO ke vztahu s Čínskou lidovou republikou. Právě radní těchto dvou stran nepodpořili tradiční vyvěšení tibetské vlajky, kterým se připomíná neúspěšné Tibetské národní povstání z března 1959, při kterém bylo zabito takřka 90.000 Tibeťanů. Postoj radních těchto dvou stran ukazuje, jak malá je jejich odvaha a sebedůvěra při jednání s údajně mocnými a důležitými partnery (sebedůvěra jim naopak nechybí k zatajování informací).
 
 
 
Historie Tibetu je komplikovaná a samotné území bylo pochopitelně vždy velmi lákavé a důležité pro Čínu, která zde svůj vliv posilovala v 18. a 19. století. Stejně tak na přelomu 19. a 20. století pronikali na území Britové z koloniální Indie. Přesto si Tibet zachoval nezávislost až do roku 1950, kdy byl obsazen čínskou lidovou armádou, oficiálním důvodem bylo „zachránit tři miliony Tibeťanů před imperialistickým útlakem a zabezpečit ochranu západní čínské hranice" (kde jsme to jen ještě slyšeli), a Tibeťané byli donuceni podepsat omezující kapitulaci. Proti této smlouvě a proti masivnímu počínšťování Tibeťané povstali 10. března 1959, ovšem nepříliš početná armáda brzy podlehla obřímu kolosu.
 
Čínská vláda přistoupila k masivní likvidaci všeho tibetského - náboženství, kultury, jazyka. Tibeťanům začala být omezována lidská práva, svoboda pohybu. Místní obyvatelstvo začalo být také „naředěno" mohutným přesunem čínského obyvatelstva. Jednalo se tedy o osvědčený model libovolného imperiálního státu s totalitním režimem.
 
Vyvěšování tibetských vlajek je připomínkou této genocidy. Je také připomínkou pošlapání práva na sebeurčení tohoto národa. Jistě, můžeme mít spoustu poznámek o stavu tibetské společnosti v první polovině 20. století, to ovšem neospravedlnilo Čínu k vojenské intervenci a setrvalé vojenské přítomnosti (ano, leckdo může argumentovat Spojenými státy a jejich vpády, nicméně pokaždé je zde snaha o širší zapojení mezinárodního společenství a nastolení domácí správy, která by vzešla z demokratických voleb; ne vždy jsou tyto pokusy úspěšné).
 
 
Na světě je samozřejmě vícero národů, které bojují za sebeurčení. Asi bychom museli jejich vlajky vyvěšovat po celý rok, každý den jednu. Tibetský případ (velmi dobře propagovaný), se tomu ale poněkud vymyká. Tibetský odpor je neteroristický a víceméně nenásilný, vychází z budhistických tradic a Dalajlámova učení. To není ve světě evropských nebo blízkovýchodních nacionalismů běžné. Vrcholné násilí představuje sebeupalování tibetských mnichů. Jejich počet už je takřka dvě stě za posledních několik málo let. Ani v tomto případě není páchána škoda na čínském majetku.
 
Tak trochu idealisticky si myslím, že tibetská vlajka může sloužit i jako symbol. Symbol demokratizace světa a práva národů na sebeurčení (i když je mi jasné, že je to nesmírně citlivé a složité téma). 
 
Musím zdůraznit, že nepodceňuji potřebu Číny jako obchodního partnera a významného investora. Chovejme se k němu s respektem, ale jako s každým jiným partnerem. Často voláme po tom, abychom dodržovali naše hodnoty a tradice. Je na čase si přiznat, že mezi tyto hodnoty patří obhajoba lidských práv a demokratických procesů. To ať Čína vezme na vědomí.
 
Devótnost karlovarských politiků z ČSSD a ANO si nezadá s jejich pražskými kolegy (za asistence KSČM a ODS), kteří dnes schválili partnerství Prahy a Pekingu včetně tohoto bodu: „Praha uznává politiku jedné Číny, stejně jako uznává Taiwan jako nedílnou součást čínského území."
 
Hlavní město, které je motivováno propůjčením pandy do ZOO, se chová nesmírně podlézavě, protože takové deklarace nejsou v takovém druhu dokumentu nutné. Česká vláda samostatný Tchaj-wan (oficiálně Čínskou republiku) neuznává, stejně jako celá řada dalších zemí. Jen jaksi do základní diplomatické výbavy patří i lavírování mezi dvěma významnými obchodními partnery. 
 
 
Naší tradiční slabostí je nedostatek sebevědomí při jednání s většími partnery. Automaticky hrbíme záda, aniž bychom trvali na svých hodnotách. Magistrátu to bylo často vyčítáno ve vztahu k Rusku a rusky mluvící menšinou. Nyní se to opakuje ve vztahu s Čínou. ANO a ČSSD ochotně prodávají naše hodnoty za nejasné investice. Historie se opakuje.
 
 
Pravda a láska zvítězí i nad Mao Ce Tungem - autor článku před Zakázaným městem
 
Jindřich Čermák 

Komentáře

Ahoj Jindro, moc hezké,

Ahoj Jindro, moc hezké, děkuji.
Ota Homolka