Deník: Císařské lázně: pátá hvězdička lázní v cestovním ruchu

3.3.2009

S ekonomickým a organizačním poradcem Erikem Macou hovoříme o minulosti a budoucnosti karlovarské perly balneologie a architektury.

Opravit Císařské lázně se nejprve snažily Karlovy Vary, nyní se o totéž pokouší Karlovarský kraj. A problémy nastaly znovu. Na náročnou rekonstrukci nejsou peníze. O budoucnosti a minulosti této architektonické památky jsme hovořili s Erikem Macou, ekonomickým a odborným poradcem.

O Císařských lázních tvrdíte, že jsou symbolickou pátou hvězdičkou dnešního oboru cestovního ruchu v Karlových Varech. Proč?
Zakladatelé Císařských lázní si uvědomovali, že provoz zařízení nebude ziskový. Věděli však také, že je symbolickou pátou hvězdičkou dnešního oboru cestovního ruchu. Hvězdičkou přitahující hosty. Díky nim žili a prosperovali. Dokázali se spojit a spolupracovat. Poučme se.

Císařské lázně, ač karlovarské stříbro, už Karlovým Varům nepatří. Město je darovalo Karlovarskému kraji. Myslíte si, že se kraji podaří lázně opravit a zprovoznit?
Ano, dnes je osud této pomyslné pevnosti v rukou Karlovarského kraje. Rozpočet rekonstrukce je předběžně odhadován na miliardu dvě stě milionů korun. V polovině devadesátých let odhad činil tři sta padesát milionů korun. Započtu-li inflaci za patnáct let, je původní cena, v dnešních cenách, dvojnásobná. Tedy sedm set milionů korun. Rozdíl půlmiliardy jde na účet chátrání, způsobeného řízením představitelů města Karlovy Vary.

A budoucnost Císařských lázní?
Rada kraje schválila firmu pro zpracování projektové dokumentace. Konečné rozhodnutí o zpracování projektové dCísařské lázněokumentace ve výši čtyřicet dva milionů korun bude patrně 12. března v hlavách zastupitelů kraje, který památku zašlé slávy koupil od města za symbolickou cenu. Je uvažováno s centrální podporou Evropské unie. Možností je i cesta do Tel Avivu. Variantou je financování z více zdrojů, ale základem bude komunikace a způsob provozu.


foto: Císařská koupelna; zdroj: Kralovarský deník

Kdybychom se vrátili do minulosti, kdy se konalo slavnostní otevření Císařských lázní?
Slavnostní otevření budovy, jejíž hrubá stavba trvala rok a vnitřní vybavení zabralo stejnou dobu, se konalo 5. května roku 1895. Vše probíhalo pod taktovkou ateliéru vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermana Helmera, kteří měli v Karlových Varech vynikající pověst. V předchozích letech realizovali ve stejně rekordním čase lázeňské kolonády (Vřídelní a Zámeckou) a neorenesanční stavbu městského divadla. V příštích letech realizovali dalších dvacet staveb. Mezi jinými i Grandhotel Pupp. Nově otevíraná stavba byla opět v historizujícím slohu s prvky secese. Budova s exteriéry a interiéry z dílen rakouské školy Gustava Klimta a Ernsta Klimta, Franze Matsche, Hanse Makarta či Theodora Friedla má, světe div se, železobetonový skelet.

Jaký byl tehdy rozpočet stavby?
Původní rozpočet pěti set tisíc zlatých byl překročen na milion zlatých. Nic nového pod sluncem. Rakousko – uherským státem pak koloval vtip: „Karlovy Vary jsou rakouským městem s německým obyvatelstvem, postaveným českýma rukama za židovské peníze“. Sponzoři, stejně tak jako v roce 1911 postaveném hotelu Imperial, se našli. V tomto případě byl podnětem dekret císaře Františka Josefa I. umožňující židovské menšině studium na všech vysokých školách tehdejšího mocnářství.

A nedávná minulost? Kdy byly lázně definitivně zavřeny?
Město Karlovy Vary z nich v rámci svého tržního rozvoje nejdříve učinilo kasino. V roce 1994 byly lázně uzavřeny a dodnes jsou využívány pro jednorázové akce. Co by asi dnes řekl pan Ludwig Moser, který v roce 1895 slavnostně císaři předával klíče od budovy, diskotéce pořádané v jejím atriu v rámci filmového festivalu? Nevím. Možná by zamířil na zastupitelstvo svého rodného města. Podle mého názoru s bičem v ruce.
Historický klenot už patnáct let chátrá. Zájem projevili v duchu tradice investoři z Izraele, zmapovali objekt, připravili plány, vše spočítali a po jednání s magistrátem zařadili zpátečku. Asi věděli proč. Reprodukuji slova podnikatele z Tel Avivu: „Chovají se jako ti, kteří po Křišťálové noci a obsazení Čech nechali na počátku druhé světové války zbourat litinovou Vřídelní kolonádu a materiál z ní využili pro válečné účely. Jako nájezdníci. Bez úcty, tradic a odpovědnosti.“
Dodávám: Pánové Fellner a Helmer jako by tušili možnou budoucnost, a proto v Císařských lázních použili železobeton.

Autor: Ivana Kalinová