Co přinesly volby 2013 (I.část)

6.11.2013

České parlamentní volby, které mají vyřešit „vleklou politickou krizi", obvykle situaci ještě více zkomplikují, zamotají a vytvoří zcela nestandardní řešení, které deformují politické prostředí na dlouhá léta. Výsledkem voleb 1998 byla opoziční smlouva, velká koalice prokorupčních stran ČSSD a ODS, kterou jsme zpětně pocítili i v Karlových Varech. Výsledkem voleb 2006 byla patová situace a následný hromadný nákup poslanců. Abychom se pomalu báli, co bude konečným výsledkem voleb 2013.

 

 

Fenoménem těchto voleb se stal úspěch stran, které vládnou nechtěly, nebo s nimi naopak nechtěl nikdo vládnout. Nakonec získaly dohromady 94 mandátů, což bylo mnohem více, než sami očekávaly. V případě strany ANO bude původní negativní postoj pravděpodobně přehodnocen a stane se paradoxně (aspoň pro zatím) nejsilnější stranou v zemi. Rozhádaní sociální demokraté (k čemuž velmi významnou měrou přispěli i socialisté z Karlovarska) budou mít nyní významné problémy sami se sebou.

ANO

Politické hnutí jednoho z nejbohatších Čechů bude velmi zajímavé sledovat. Od marketingového produktu Víta Bárty se liší zejména snahou o vybudování tradiční stranické struktury. Hnutí má organizace ve všech okresech a pevnou krajskou strukturu - pro připomenutí, Vít Bárta začal budovat krajské organizace Věcí Veřejných až po volbách 2010.

Klíčovou otázkou bude, jak Andrej Babiš ukočíruje své poslance, a konec konců i sám sebe, v běžné, nudné a neviditelné poslanecké práci. Ve zdánlivě nekonečném a veřejnosti
nepochopeném legislativním procesu a při práci ve sněmovních výborech. I protestní hnutí se může navíc docela úspěšně vyvinout - případ našeho O co jim jde?!, vzniklého jako protest proti KV Areně to dokazuje. Navíc se ANO snaží i o zakotvení do struktur evropských stran, snaží se o zapojení k Alianci evropských liberálů a demokratů. Na druhou stranu je limitující Babišova minulost a velkým otazníkem jsou samotní poslanci. Řada z nich rozhodně funkce nepředpokládala.

ČSSD

Hořké pilulky polykají sociální demokraté a evidentně nechtějí přestat. Poté, co výsledek rozhodně nenaplnil očekávání oranžové ekipy se naplno otevřel dlouholetý, dušený, spor o vedení ve straně. ČSSD byla vždy stranou skupinek, kterou dokázal stmelit jen mimořádně autoritativní předseda. Miloš Zeman nejdříve luxoval a likvidoval malé středové a levicové strany, až vytvořil silný konglomerát, který velmi tvrdou rukou vedl. Různá křídla a nenaplněné ambice pak po letech zklidnil až Jiří Paroubek. Nyní nemají socialisté žádnou výraznou osobnost, která by rozhádané proudy spojila.

Haškův Lánský puč, s mohutnou podporou Miloše Zemana, je ukázkou špatného načasování a diletantské přípravy. Hašek a jeho moravská pěchota obešli tradiční stranické mechanismy (zásadní hlasování se vždy dějí na Ústředním výkonném výboru strany, což je zhruba 120 členný sbor) a snažili se potopit Sobotku v užším kruhu předsednictva (zhruba 35 lidí). S reakcí členské základny (notně přiživovanému zejména aktivními uživateli sociálních sítí) Hašek, Škromach a Tejc nepočítali a jejich kamarila se začala drolit.

Pro stranu bude klíčová schůzka ÚVV 10.listopadu. Dokážu si představit, jak oba tábory pořádají doslova hony na delegáty po celé republice. Ať vyhraje kterékoliv křídlo, obdržela ČSSD těžký direkt, ze kterého se bude vzpamatovávat velmi těžko. Tradiční levicový volič zamíří ke komunistům - nabízejí v podstatě totožný program jako sociální demokraté, jen více nacionalisticky zaměřený. Pro liberální levicové voliče tu je Strana zelených nebo Piráti. ČSSD tak stále kopíruje osud svého velkého souputníka ODS.

KSČM

Komunisté se po třenicích u ČSSD mají šanci stát se hegemonem na levici. Krajská angažmá jim škodí mnohem méně než socialistům. KSČM opět s největší pravděpodobností zůstane v opozici (ačkoliv paradoxně to byl právě předseda Sobotka, který na povolební spolupráci nejvíce sázel), což je bude nadále posilovat. Pokud nyní získali 15 % hlasů, v dalších volbách budou určitě atakovat 20% hranici.

TOP09

Sázka na knížete podruhé nevyšla, což je zcela pochopitelné, neboť tentokráte šlo o zcela jiný typ voleb. TOPka se stále hledá a pokud Karel Schwarzenberg tentokráte svůj slib vyplní a z politiky odejde, bude čas hledání ještě obtížnější.

Přijde mi, že mnohem úspěšnější a pro veřejnost přitažlivější jsou členové STANu. Stále se zapomíná, že volební TOPka je spojenectví dvou politických stran. To může mít do budoucna zajímavý vývoj i vzhledem k tomu, že stranická spolupráce, doposud docela dobrá, se může velmi rychle rozplynout.

ODS

Výsledek občanských demokratů je logický důsledek nesplněných slibů a velmi slabého premiéra Nečase, jehož konec jako by vypadl z argentinské telenovely. Od rozdělení Československa měla ODS tři premiéry. A každý z nich skončil neslavně a předčasně.

Nicméně modří mají stále čas na obnovu. Disponují jednou z nejpočetnějších členských základen v zemi - přes 20.000 členů. Pokud se vydá náročnou cestou očisty od kmotrů a početné skupiny pijavic veřejných rozpočtů, může opět pomýšlet na silnější pozice.

Úsvit

Strana Tomia Okamury je typickou stranou jednoho muže. Jako celá řada jeho kolegyň a kolegů z ciziny i on vložil vlastní jméno, coby největší devizu, do názvu strany. 14 poslanců je ještě nesourodější skupinou než poslanci ANO. Ostatně samotné hnutí má přesně osm členů (což je na úrovni O co jim jde?! :-) ).

Rétoricky Úsvit útočil na první signální voličů - jednoduchá řešení a recepty. Na druhou stranu by řada věcí, které Okamurovci prosazují, například zákon o obecném referendu, či odvolatelnost politiků, mohl český politický systém, pokud bude daný zákon napsán střízlivě, obohatit.

KDU-ČSL

Lidovcům se povedl husarský kousek, když se jako první strana v novodobé historii vrátit do Poslanecké sněmovny. Omlazenému vedení usnadnily cestu ostatní pravicové strany - konzervativní volič, který v minulých volbách volil Nečasovu ODS, se vrátil opět ke KDU-ČSL. Strana zaujala chytrou polohu středové strany s hodnotovým konzervatismem a sociálně citlivým ekonomickým programem.

Je otázkou, jak se lidovcům povede obhájit svůj program a také pravděpodobnou vládní příslušnost. Pohyby v okolí životně důležité 5% hranici je čekají i v dalších letech.

Strana zelených - Piráti - Svobodní

Tři malé strany mají podobný osud, dokáží oslovit poměrně úzký segment voličstva (i když je nutné upozornit na úspěch zelených v Praze, kde brali šest a půl procenta hlasů). I přes zajímavé nápady v programech a neotřelé tváře, nejsou tyto strany schopné prorazit ulitu svých vyhraněných skupin. Státní příspěvek může stranám pomoci rozvíjet svou činnost, ale výrazný posun nahoru očekávat nelze.

Strany si také svorně stěžují na ignoraci veřejnoprávní televize, která tak může vypadat, ale spíše se jedná o nešikovnost (a hloupost) televizních novinářů. Podobné paranoidní výpady stranám spíše škodí, v dnešní době širokých komunikačních prostředků již není televizní přítomnost klíčová. Navíc jejich voličský elektorát nejenže televizi nesleduje, ale často také nevlastní.

---

Volební účast nepřekvapila. Od dob opoziční smlouvy nastalo něco, co můžeme nazvat jako vystřízlivění politikou. Zatímco ještě v roce 1998 byla volební účast 74 %, o čtyři roky později již jen 58 %. Mírné pohyby nahoru jsou statisticky nevýznamné (do 7 p.b.). Nedokážu si představit, jaká situace by dokázala vyburcovat k vyšší volební účasti.

Článek bude pokračovat komentářem k výsledkům v Karlovarském kraji a Karlových Varech

Jindřich Čermák,
politický analytik